Dobré a správné

27. září 2018 v 20:50 | Teranosuke Unko |  Moje mysl
Něco se ve mě změnilo. Teda, on se člověk pořád vyvíjí, ale mám jaksi pocit, že ta změna, co ve mě nastala, je docela razantní.
Možná je to ten přestup z dítěte do dospělé osoby, kterou jsem se oficiálně měla přes prázdníny stát (i když si stojím za názorem, že si stále uchovávám vitřní dítě) nebo jsem možná ještě nevylezla z puberty.

Jsem... bezcitnější. K určitým věcem. V určitých oblastech.

Vždycky jsem byla neskutečně empatický a emotivní člověk. Byla jsem ta hodná holčička, co nikdy neřekla nic špatného a dělala přesně to, co se po ní chtělo. A i když jsem se postupem času začala chovat víc jako já, a méně než jak si mě ostatní idealizovali, stejně mi tahle ikona (nenapadá mne lepší slovo) zůstala.

Ať už jsem byla kdekoliv, ať už jsem začala nanovo. Protože já taková do jisté míry byla, i když jsem si to možná nemyslela. Neustále jsem si nasazovala své růžové brýle a hnala se za dobrem.

Jenže, co když dobro není správné? Co když zlo není špatné?

Pokud chce člověk v tomto světě něco změnit a nasměrovat ho správným směrem, ne vždy to jde tou dobrou cestou.


Vždycky jsem měla být ten člověk, co se neměl řídit logikou ale srdcem. Vždycky jsem měla být ta hloupá, ale hodná. Tak proč si čím dál tím víc uvědomuju, že se stávám mým pravým opakem? Proč, když už jsem si to všechno uvědomila... se prostě nemůžu vrátit zpět a dělat, že se nic nestalo? Že nejsem zakalená?

Chci být zase ta malá nevinná a naivní holka, co se řídí podle toho, co jí přijde dobré... a né brečící osoba, co je smutná z toho, co se z ní stalo, i když ví, že je to správné.


Asi zas jen příliš přemýšlím... asi se jen prostě bojím, zda se na mě někdo nebude dívat zhrozeně kvůli mým názorům... asi se jen bojím toho dne, kdy si člověk, který mne kdysi nazval morální, uvědomí, kým jsem opravdu teď...
 

Nový vzhled aneb Gintama je zpět!

30. června 2018 v 20:21 | Teranosuke Unko |  (Ne)důležité informace

Jako první mi prosím omluvte ten trapný rým, ale... whatever.

Každopádně, jak už vaše oko jistě poznalo, znovu jsem si pohrála se vzhledem blogu! A tentokrát je daleko lepš než... uhh... ano, přiznávám, tvoření layoutu mi prostě nejde. A hlavně jeho nastavování. Brr. Ale... dá se to, ne?

Chtěla jsem tentokrát vsadit na jednoduchost, protože mi mé layouty přijdou vždycky strašně přeplácané. No, posuďte sami. Pokud tu teda ještě někdo je. Né, že by mi vadilo, že není. On je blog přece jen taková moje osobnější komůrka, do které si chodím stěžovat. A koho to zajímá, že?

A taky jsem opět vsadila na Gintamu! Protože jsem chtěla jednotné téma a Gintama je prostě moje číslo jedna. Takže tu bude zas přegintamováno, protože jsem opět v nehorázným hypu, když má vyjít ta další série (a já konečně uvidím svého Patsuana v akci! Ať žijí spoilery z mangy!). I když mě docela mrzí, jak kresla kresba. Co, sakra, v Bandai Namco dělají? No, ale tohle už je téma jinam...

Ok, takže to je asi vše... co jsem tak chtěla říct... neradujte se, asi nebudu o moc aktivnější než doteď. Ale co víte? I zázraky se dějí.

Překlad - Gintama° (2015) CZ

21. května 2018 v 14:07 | Teranosuke Unko

Překlad je softsub. To znamená, že si titulky musíte ve videu otevřít, aby vám fungovaly.

(Odkaz vás přesune na ulož.to, kde si stáhnete zip soubor, který obsahuje jak video tak i titulky).

DÍLY:


SPECIÁL:


 


Čeho se bojím...

22. ledna 2018 v 19:46 | Teranosuke Unko |  Moje mysl
Bojím se odpovědi. Včera jsem to totiž konečně udělala. To, co jsem měla udělat už dávno. Napsala jsem omluvu jednomu člověku, kterému jsem před pár lety ublížila. A teď mám na moji omluvu odezvu.

Tak ráda bych byla, kdyby to prostě zůstalo jen tak. Kdyby se to neřešilo. Ale já vím, je to sobecké přání. Mám, co jsem si zasloužila.

Takže bych asi měla přestat utíkat a zmáčknout ten čudlík, který mi umožní vstup do strého světa, od kterého jsem utekla. K člověku, kterého jsem tam nechala.

Jen potřebuji ještě trošku času. Pár dní. A slibuji, že se pak konečně otočím, přestanu utíkat a postavím se svému strachu čelem.

Proč mě lidi nemají rádi?

16. prosince 2017 v 17:38 | Teranosuke Unko |  Moje mysl
Achjo, tak já už vážně nevím. Ať dělám, co dělám, asi se jim prostě nikdy nezavděčím... nebo, když nad tím tak přemýšlím, asi jí. Nechci soudit celou třídu podle ní. Jenže ona je jak část duše té třídy. A já se bojím, že když si ona znelíbí mě, tak si mě automaticky znelíbí i celá část té duše. No, a částí té duše je i má kamarádka. Dobrá kamarádka.

Není jediná, už jsem takových lidí, co mě bezdůvodně, jen od pohledu, rádi neměli potkala víc. Většinou mě to tolik netrápilo, protože jsem s těmi lidmi netrávila až tolik času, ale tady se vidíme skoro denodenně. A i když spolu skoro nikdy konverzaci nevedeme, jsem přece jen ve stejné řadě a hlavně vedle mé kamarádky. Takže moje ucho bohužel některé věci zaslechne a jí se to asi moc nelíbí, komu taky že? Jenže proč v tom případě nezatáhne moji kámošku někam, kde jsou jen ony dvě? Nebo to čeká, že odejdu ze svého místa v lavici, abych jim dala prostor? Promiň, ale já nemám kam jinam jít...

Vlastně nevím, proč jsem jí tak nesympatická. Jestli teda vůbec jsem. Jestli si to nevymýšlí jen moje hlava. Ale mylím, že ty pohledy a strohé odpovědi, když se náhodou na něco optám, mluví za vše. Pookaždé nasadí tohle chování, když dojde na rozhovor s člověkem, kterého nemusí.

Holka je to ale fajn... vlastně mi připomíná trochu mě, jen kdybych nebyla tolik zamlklá, necítila se po všem tak hloupě a hlavně mě nepronásledovaly ty neustálé výčitky.

Proto se tím i v první řadě trochu trápím. Eh, tak trochu víc, že o tom píšu článek...

Co jsem udělala špatně? Jak se mám teda chovat?

Když jsem se snažila zapojit a vyhnat myšlenky na to, že stejně jen otravuji, zmlkla a přestala se smát. Když mlčím, protože se bojím co říct, taky nevypadá nadšeně.

Tak co mám sakra dělat? Co mám dělat, aby mne lidi měli rádi? A proč se tím furt trápím?

Kam dál