Příliš mnoho nadšení škodí...

11. září 2016 v 15:55 | Teranosuke Unko |  Moje mysl
Už se vám stalo, že jste napsali článek a hned za pár dnů jste měli nutkání ho smazat? Už jen proto, že se třeba něco stalo nebo, že jste si prostě uvědomili, jak velký kentus jste vypustili?
Ano, a právě proto jsem předchozí článek vymazala...
Protože... jsem se příliš unáhlila a nadchla. Jako vždy, Teranosuke, jako vždy...
Takže... proč vlastně?



V dnešním kratičkém článku se rozhodně nebudu vypisovat z toho co jsem dělala a prožila, jak tomu bylo u toho již smazaného. Páni, když jsem to po sobě po těch pár dnech četla... byla jsem skoro šokovaná, jak nadšeně a naivně to na mne působilo. Jako by od té chvíle mělo být všechno krásně žůžové. Jako bych na sobě opět měla ty růžové brýle, které mi bránily, abych si připustila, že se to může zas posrat.

A taky, že se to posralo.

Teda... to je asi příliš silný slovo. Vlastně to není vůbec vystihující slovo. Samozřejmě, byla jsem to já. To já si myslela kdoví co. To já si myslela, že to bude takové, jak jsem si vysnila. Že když se kousek toho snu splnil, tak bude i pokračovat.

Je to zvláštní... když jsem přijela na intr, tak jsem si myslela, že to nemůže být lepší. Stejné zájmy. Ale i přesto, že nás pojí koníčky, stejně jsem prostě úplně...

...JINÁ...

...v úplně jiném světě. Ve světě, kde mne nezajímá flirtování, sex, trapné chování kluků a neustálá společnost bez kousku soukromí. Jsem introvert. A i když jsem si říkala, že se to na nové škole a intru prostě změní...

...NE

Nezmění.

Pořád budu taková.

Protože... jsem to prostě já.

(Ano, přesně takhle se TAM teď kolikrát cítím...)

Umím být společenská. Umím se smát. A ráda. Dokonce jsem prý i vtipná. Ale jen v přítomnosti některých lidí (třeba mojí třídy, musím říct, že většina mých spolužáků je super). V přítomnosti lidí, kteří mi jsou sympatičtí a mám je ráda.

A víte vy co?

Já bych mohla odejít. Mohla bych dojíždět. Nemusela bych trávit těch pitomých pět dnů na intru, kde mám sice fajn spolubydlící, ale kde taky každou volnou chvíli přichází ONI.

Ale tam, v té budově, kde teď místo domova trávím své dny... je tam člověk, co mi rozumí. Člověk který mě asi chápe. A proto tam zůstanu. Protože... se to ještě může změnit. Protože se můžu přesunout. A protože mne i přes to všechno samotnou zajímá, jak to dopadne, kolik lidí zase zraním a kolik mě jich začne nenávidět.

Tak tedy... zatím... já se ještě ozvu..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matěj Matěj | Web | 11. září 2016 v 16:14 | Reagovat

Když mrknes na můj blog,uvidíš toho hodně hodného ke smazání. Včetně mé knihy si občas myslím :D a vidíš. Zájem o to je :)

2 Asuka Asuka | E-mail | Web | 12. září 2016 v 21:35 | Reagovat

Ten článek, co jsi smazala jsem četla, jen jsem pořádně nevěděla jak reagovat, protože jsem to doposud nezažila...
Ale k tomuhle článku.
Je asi přirozené, že se člověk pro něco moc rychle nadchne. Taky to dělám.
Jsem pár dní v 9. ročníku a už teď mi do hlavy neládujou nic jinýho. než střední školu a přijímačky.. Takže jsem začala uvažovat, zda jít na intr. Také jsem introvert, a většina věcí, co jsi tam napsala, mě už jaksi napadla o obávám se jich. Vlastně ti asi celkem rozumím. Já taky ráda mluvím, směju se a dělám všechny ty blbosti, ale jen... s některými lidmi.. Už začala škola a mě došlo, že se vlastně nic nezměnilo. Mluvím o věcech, co nikoho nezajímají, takže radši mlčím.. Poslouchám ostatní a nevyjadřuju se. Nezapadám.
Ale jinak si myslím, že je dobře, že tam zatím zůstaneš. Ono to občas chce prostě.. počkat.. přejít to..

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. října 2016 v 15:04 | Reagovat

Idylicky jsem si všechno představovala na počátku docházky na střední, za pár let se to dost slušně zvrtlo, takže nemám odvahu se jít podívat na ty idylické články plné jednorožců blijících duhu ^^"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama